Když začal Kim Čong-un kolem roku 2008 stoupat v hierarchii severokorejského režimu, vědělo se o něm velmi málo. Média neznali ani jeho věk a jako fotografii nejmladšího syna diktátora Kim Čong-ila používali záběr, na kterém měl asi deset let.
O tři roky později, 17. prosince 2011 zemřel Kim Čong-il na infarkt. Přestože se o jeho špatném zdravotním stavu se spekulovalo už déle, mnohé ve světě to stejně překvapilo. Nástupce byl sice určen, ale neměl ani třicet let a čekal ho mocenský souboj o skutečné převzetí moci.
„Po smrti svého lídra Kim Čong-ila, která přišla pro režim ve zvlášť nevhodném čase, nebude režim schopen udržet se pohromadě, ať už padne v nejbližších týdnech, nebo za několik měsíců,“ napsal tehdy Victor Cha, který měl v minulosti na starosti asijskou sekci politického oddělení v Bílém domě.
Jiní zase očekávali, že Kim Čong-un přebere moc a zemi více otevře. A také to, že se může inspirovat Čínou nebo Vietnamem, kde si komunisté zachovávají moc, ale ekonomiku otevřeli, díky čemuž stoupla životní úroveň.
Ve prospěch tohoto argumentu říkalo to málo, co se o příštím lídrovi tehdy vědělo – jako dítě několik let studoval ve Švýcarsku a má rád basketbal. Argument zněl, že za tu dobu se na něj muselo nalepit něco ze západní kultury.
Nenaplněné předpovědi
Ani jedna z předpovědí se však nenaplnila, přestože si Kim splnil alespoň svůj basketbalový sen. K narozeninám mu totiž přišel osobně do Pchjongjangu zazpívat legendární americký basketbalista Dennis Rodman.
Režim však nepadl a ani se neotevřel. Deset let od smrti Kim Čong-ila je jeho syn pevně u moci. Severní Korea je tak stále hrozbou pro 24 milionů svých obyvatel, ale také pro celý svět.
